V článku jsou prezentovány výsledky retrospektivní studie všech 46 dospělých pacientů, kteří byli implantováni v letech 2000-2004, sledováni a rehabilitováni v letech 2001-2006 v našem implantačním centru. V této době byla u 43 pacientů provedena kochleární implantace (CI) a u 3 pacientů kmenová implantace (ABI) – vše s použitím implantátů Cochlear Nucleus 22 nebo 24. Cílem práce bylo získat přehled o dosažených výsledcích v relaci k předoperačním podmínkám jako je doba trvání těžké vady sluchu, schopnost odezírání, věk pacienta. Zpracováno je 100 % případů implantací v daném pětiletém období. Vyhodnocení bylo provedeno pomocí výsledků slovní a tónové audiometrie ve volném poli po rehabilitaci, zjištění komunikačních schopností a výsledků dotazníku QoL, vše hodnoceno nejméně 1 rok po implantaci. Dle našich zjištění není zřetelné riziko horších pooperačních výsledků a výsledků po rehabilitaci u starších pacientů. Dosáhli v průměru lepších výsledků v testech rozumění řeči než jiné skupiny pacientů. Také potenciálně riziková skupina pacientů s dlouhodobou progresí sluchové vady (těžká vada již od dětství, ale s dobře rozvinutou řečí) vykazuje výsledky plně srovnatelné s průměrem všech implantovaných pacientů.

        Klíčová slova: kochleární implantace, kmenová implantace, prediktivní faktory, výsledky rehabilitace.