Souhrn:
Hyperglykémie je důležitý faktor pro vznik a vývoj komplikací diabetu. Zatím jedinou léčebnou metodou, která
dokáže u diabetu I. typu navodit dlouhodobou normoglykémii, je transplantace pankreatu. V současné době je
považována za standardní způsob léčby v kombinaci s transplantací ledviny u vybraných pacientů s konečným
stadiem diabetické nefropatie. Mezi prokázané výhody transplantace pankreatu patří ukončení inzulinové léčby,
perfektní kontrola glycidového metabolizmu, zlepšená kvalita života a lepší přežívání u pacientů s těžkou formou
autonomní neuropatie. Předpokládanými, ale dosud plně neprokázanými výhodami jsou stabilizace nebo zpomalení
dalšího vývoje mikroangiopatických komplikací. Nevýhodami jsou riziko chirurgického výkonu, možnost rejekce
a trvalá nutnost užívat imunosupresivní léčbu. Indikace izolované transplantace pankreatu u neuremických příjemců
je zatím kontroverzní. Problémy potenciálního příjemce spojené s dalším průběhem diabetu musí mít reálnou naději,
že budou transplantací odstraněny a jejich tíže musí převyšovat možná rizika operace a imunosuprese. V Institutu
klinické a experimentální medicíny se nyní provádí zhruba 25 kombinovaných transplantací ročně a výsledky jsou
obdobné jako na předních světových pracovištích. Izolovanou transplantaci pankreatu podstoupilo zatím 8 neure-
mických příjemců, z nichž u 7 trvá zatím plná funkce štěpu pankreatu po dobu 1–33 měsíců. Hlavní indikací izolované
transplantace pankreatu je „brittle” diabetes se syndromem porušeného vnímání hypoglykémie a labilní diabetes
provázený těžkou formou autonomní neuropatie a s rychlou progresí mikroangiopatie navzdory správně prováděné
intenzifikované inzulinové léčbě.
Klíčová slova:
diabetes mellitus, transplantace pankreatu, diabetická nefropatie, mikroangiopatie.
|