Jak je známo, vazebná místa tvořící se mezi protilátkami typu IgG a specifickým antigenem mají na počátku nákazy slabší aviditu než v době pokročilejší nákazy, tj. v období chronickém. V průběhu onemocnění imunitní odpověď vyzrává a avidita narůstá. Tento princip se již delší dobu využívá u různých virových nákaz. Od roku 1989 bylo provedeno též několik studií pro rozlišení akutní a chronické fáze u toxoplazmózy, kde výsledky stanovení globulinů IgM či IgA působí někdy diagnostické rozpaky. V naší práci jsme se soustředili na rozlišení akutní a chronické fáze nákazy larvální toxokarózou, zoonózou působenou larvami škrkavek psů a koček Toxocara canis a Toxoca- ra cati. Tento údaj je pro klinika velmi důležitý a detekce vedlejších globulinových tříd nepřinesla výrazné zlepšení diagnostických možností. Užili jsme reakci ELISA v provedení pro stanovení protilátek IgG s jednotným ředěním sér 1:200 paralelně s elučním činidlem ureou a bez ní. Po předběžných zkouškách se nám jako optimální osvědčila 10 mol.l -1 koncentrace močoviny. Avidita je vyjádřena indexem, jehož hodnota do 40 značí nízkou aviditu, vyšší indexy jsou pak zaznamenány u těch nákaz, které vznikly před 5 – 6 měsíci a déle. Dosud jsme vyšetřili 1 376 sér pacientů, u nichž jsme v prvním odběru zjistili nízkou aviditu v 5,09 %. Zbývající pacienti měli index mezi 40 – 99, tj. aviditu vysokou. Je tedy patrné, že většina pacientů navštíví lékaře až v době pokročilejší nákazy, kdy klinické příznaky jsou již vyhraněnější, ale jak lze předpokládat i terapie je již méně účinná. Výjimku mohou tvořit oční případy larvální toxoka- rózy, kde zhoršení vízu či další příznaky se subjektivně i klinicky projeví dříve a nákaza se může zachytit v časném stadiu. Tyto případy jsou však vzácnější než forma viscerální a zatím ještě nemáme dostatečný počet pacientů, abychom mohli učinit přesnější závěry.

        Klíčová slova: larvální toxokaróza – sérologie – avidita IgG.