Zátěžová funkční diagnostika slouží ve vztahu k hypertenzi jako „servisní vyšetření“. Může v této věkové kategorii pomoci rozhodování, kdy nasadit farmakologickou léčbu a jak ji modifikovat. V práci jsou diskutována technická a hodnotící kritéria pro zátěžový test hypertoniků dětského a adolescentního věku. Ze srovnání více norem krevního tlaku (TK) měřeného při tělesné zátěži i z vlastních zkušeností vyplývá, že jeho dynamika je značně závislá na věku a pohlaví pacienta, typu zátěžového protokolu, psychologických faktorech, pohybovém režimu minulého dne a relativní intenzitě zátěže ve vztahu k trénovanosti pacienta. Existují také teoretické předpoklady pro závislost na řadě dalších faktorů, jako je například teplota v místnosti. Zátěžový test sice přináší řadu technických i interpretačních úskalí, ale informace z něj získané nelze nahradit 24hodinovým monitorováním krevního tlaku. Hlavní doporučení: 1. Zátěžový TK může pomoci při rozhodování, zda nasadit farmakoterapii. 2. Interpre- tace zátěžového vyšetření vyžaduje jak zkušenosti, tak dobře uzpůsobený zátěžový protokol s dobře definovanými, nejlépe vlastními normami. 3. U pacientů s vysoce nadprůměrnou pohybovou aktivitou a hraniční reakcí TK na zátěž je vhodné zátěžový test periodicky opakovat. 4. Podstatná změna klidového TK u hypertonika s farmako- logickou léčbou je indikací k opakovanému zátěžovému vyšetření, obdobně jako změna farmakoterapie.

        Klíčová slova: hypertenze dětí a adolescentů, interpretace zátěžového testu, zátěžové normy krevního tlaku u dětí a adolescentů