Hepatopulmonální syndrom (HPS) je charakterizován současnou přítomností jaterní léze a posti- žením plicní mikrocirkulace. Základním znakem je jaterní onemocnění s hypoxémií, která vzniká na podkladě intrapulmonálních prekapilárních cévních dilatací a nebo arteriovenózních zkratů. V prvém případě se jedná o HPS typ I a v druhém o HPS typ II. Objevuje se obvykle ve stadiu dekompenzované jaterní cirhózy, ale může vzniknout také u akutních hepatocelulárních lézí a po ortotopické transplantaci jater při chronické rejekci štěpu. Stanovení této diagnózy má svoji důležitou roli u pacientů s dekompenzovanou jaterní cirhózou, kteří jsou potencionálními kandi- dáty jaterní transplantace, protože hypoxémie byla v minulosti jednou z kontraindikací trans- plantační léčby. Pokud je zhoršená arteriální oxygenace na podkladě HPS, je v současné době možné tyto pacienty indikovat k transplantaci jater, neboť reverzibilita tohoto syndromu po úspěšné jaterní transplantaci je úplná.

        Klíčová slova: hepatopulmonální syndrom – jaterní cirhóza – transplantace jater