Východisko. Sledovali jsme frekvenci pozitivity autoprotilátek anti-GAD65 u 245 diabetiků 1. typu s různou délkou trvání diabetu a vztah této pozitivity k ostatním autoprotilátkám, biochemickým i klinickým parametrům. Cílem studie bylo odhalit možný vliv pozitivity anti-GAD65 na vývoj diabetu 1. typu a jeho komplikací. Metody a výsledky. Pozitivní anti-GAD65 protilátky mělo 103 diabetiků 1. typu (42,04 %). Nejvyšší prevalenci pozitivních výsledků anti-GAD65 vykazovali nemocní s 1-5 lety trvání cukrovky (65 %), ale i ve skupině s trváním DM nad 10 let jsme zaznamenali pozitivitu anti-GAD65 u 24 % z nich. Skupina anti-GAD65 pozitivních diabetiků 1. typu měla statisticky významně vyšší hladiny autoprotilátek anti-IA-2: 15,70 (SD 38,66) U/ml, IAA: 9,13 (14,39) U/ml, anti-TPO: 374,99 (920,42) kU/l a anti-Tg: 189,12 (690,9) kU/l proti skupině diabetiků s negativním nálezem anti-GAD65: 0,93 (2,46) U/ml, 2,71 (6,25) U/ml, 108,09 (171,01) kI/l a 77,08 (76,0) kU/l. Diabetici s pozitivními anti-GAD65 měli ve srovnání s anti-GAD65 negativními statisticky významně kratší délku trvání choroby (6,73, resp. 12,9 let), nižší BM (23,70 resp. 27,00) a postprandiální hladinu C-peptidu (0,27, resp. 0,39 pmol/ml). Frekvence pozitivních nálezů anti-GAD65 byla významně vyšší u žen ve srovnání s muži. Věk nemocných při záchytu DM ani kompenzace DM (HbA1c) se u obou skupin nelišily. Závěry. Pozitivita anti-GAD65 u části dospělých diabetiků 1. typu přetrvává i při dlouhotrvajícím DM, i když plynule klesá s trváním onemocnění. Diabetici s pozitivními autoprotilátkami proti GAD65 jsou významně štíhlejší, s kratší dobou trvání DM, s nižšími hladinami postprandiálního C-peptidu a častější pozitivitou autoprotilátek anti-IA-2 i IAA. Frekvence diabetické retinopatie a mikroalbuminurie je srovnatelná s anti-GAD65 negativními diabetiky.

        Klíčová slova: anti-GAD65, C-peptid, diabetes mellitus 1. typu.