ANTIOXIDAČNÍ ÚČINEK MELATONINU
Konečná I., Holeček V., Racek J., Trefil L., Rokyta R.
Ústav normální, patologické a klinické fyziologie 3. LF UK, Praha Ústav klinické biochemie a laboratorní diagnostiky LF UK a FN, Plzeň |
|
Souhrn:
Prohlubování znalostí o mechanizmech působení volných kyslíkových radikálů a jejich metabolitů a následcích
oxidačního stresu v živých organizmech vede k intenzivnímu hledání nových, efektivnějších látek, které nadměrnému
rozvoji oxidačního stresu zabraňují nebo jsou schopny snížit jeho negativní vlivy na poškozování buněčných struktur
a četné buněčné funkce. Tyto látky se nazývají antioxidanty, scavengery, trappery nebo quenchery. V devadesátých
letech se stal středem zájmu v oblasti zkoumání antioxidačních vlastností chemických látek i melatonin, v živých
organizmech ubiquiterně se vyskytující látka s relativně jednoduchou chemickou strukturou, vhodnými fyzikálními
vlastnostmi a mnohostranným fyziologickým účinkem. Hlavní role endogenního melatoninu, zprostředkovaná
receptory, spočívá v synchronizaci biologických rytmů. Mezi další zmiňované účinky patří jeho antigonadotropní
a imunostimulační funkce a také účinky antioxidační, které probíhají bez potřeby účasti melatoninových receptorů.
Melatoninu se připisují i vlastnosti antineoplastické. Jeho vliv na zpomalení stárnutí je sporný.
Klíčová slova:
melatonin, epifýza, suprachiazmatické jádro, antioxidace, hydroxylový radikál, lipoperoxidace,
analgetický, opioidní receptor.
|