Prohlubování znalostí o mechanizmech působení volných kyslíkových radikálů a jejich metabolitů a následcích oxidačního stresu v živých organizmech vede k intenzivnímu hledání nových, efektivnějších látek, které nadměrnému rozvoji oxidačního stresu zabraňují nebo jsou schopny snížit jeho negativní vlivy na poškozování buněčných struktur a četné buněčné funkce. Tyto látky se nazývají antioxidanty, scavengery, trappery nebo quenchery. V devadesátých letech se stal středem zájmu v oblasti zkoumání antioxidačních vlastností chemických látek i melatonin, v živých organizmech ubiquiterně se vyskytující látka s relativně jednoduchou chemickou strukturou, vhodnými fyzikálními vlastnostmi a mnohostranným fyziologickým účinkem. Hlavní role endogenního melatoninu, zprostředkovaná receptory, spočívá v synchronizaci biologických rytmů. Mezi další zmiňované účinky patří jeho antigonadotropní a imunostimulační funkce a také účinky antioxidační, které probíhají bez potřeby účasti melatoninových receptorů. Melatoninu se připisují i vlastnosti antineoplastické. Jeho vliv na zpomalení stárnutí je sporný.

        Klíčová slova: melatonin, epifýza, suprachiazmatické jádro, antioxidace, hydroxylový radikál, lipoperoxidace, analgetický, opioidní receptor.