Cíl práce: Cílem předkládané práce je poukázat na výsledky léčby sportovních zlomenin diafýzy humeru a na možné komplikace. Metodika: Za období 5 let bylo sledováno a léčeno za hospitalizace 18 mužů se spirální zlomeninou diafýzy humeru v průměrném věku 31,3 roku. Mechanismus úrazu byl u všech rotační. V 10 případech se jednalo o zlomeninu při soupeření v „páce“, u zbývajících 8 pacientů byl příčinou zlomeniny pád z kola nebo na lyžích. Pět pacientů nebylo operováno pro příznivé postavení úlomků.Uostatních pacientů byla provedena osteosyntéza. Intramedulární hřeb byl užit v 7 a dlahová osteosyntéza v 6 případech. Byla hodnocena funkce ramenního a loketního kloubu v porovnání se zdravou končetinou, svalová síla a subjektivní spokojenost pacientů. Výsledky: Ve všech konzervativně léčených případech bylo pozorováno zhojení zlomeniny. Původní funkce končetiny nebyla zcela obnovena. U operovaných pacientů došlo třikrát ke vzniku pakloubu, který byl řešen reoperací, a čtyřikrát k poranění n. radialis. Následná rehabilitace však probíhala rychleji a ve všech byla získána plná funkce. Závěry: Většina spirálních zlomenin humeru se zhojí po konzervativním léčení. Časná funkční léčba je nezbytná pro zachování funkce postižené končetiny. Operační řešení by mělo být indikováno obezřetně a n. radialis by měl být pečlivě chráněn.

        Klíčová slova: diafýza humeru – spirální zlomeniny – soupeření v „páce“