Autoři popisují případ 64letého muže s myasthenia gravis, u kterého se jen několik týdnů po odstranění invazivního tymomu začaly objevovat paroxysmy vegetativní dysregulace s tachypnoí a tachykardií, uváděné kakosmiemi, kupící se v epileptické staty, následované stavy derealizac e s anxietou, posléze s významnými poruchami recentní paměti a prohlubující se nerovnoměrnou deteriorací intelektu. V pozdním stadiu onemocnění potom progredovala mozečková symptomatika s nystagmem a těžkým organickým psychosyndromem. EEG opakovaně vykazovala známky zvýšené záchvatové pohotovosti s ostrými vlnami v pásmu alfa bitemporálně, více vlevo. CT mozku bylo opakovaně negativní, na magnetickorezonanční tomografii (MRT) mozku bylo zobrazeno drobné hypersignální ložisko v mozečku vpravo. Jednofotonová emisní výpočetní tomografie (SPECT) mozku prokazovala relativně nižií perfuzi bazálních partií levého temporálního laloku, v likvorovém nálezu bylo jen nespecifické zvýšení hladiny celkové bílkoviny. Koincidence klinických projevů a maligního tumoru nutila autory pomýšlet na diagnózu limbické paraneoplastické autoimunitní encefalitidy. Toto podezření bylo podpořeno imunologickým vyšetřením. Léčba cyklosporinem A přinesla přechodnou výraznou remisi onemocnění. Po více jak čtyřech letech, i přes následnou terapii plazmaferézou a imunoglobuliny, stav nezadržitelně dospěl k letálnímu konci. Sekční nález potvrdil paraneoplastickou limbickou encefalopatii včetně známek paraneoplastické degenerace mozečku. Autoři ve své práci zmiňují problematiku a pestrost obrazu paraneoplastického postižení centrální nervové soustavy (CNS) včetně možností léčebného ovlivnění.

        Klíčová slova: paraneoplastický syndrom, limbická encefalitida, paraneoplastická cerebelární degene- race