Vývoj středoušní dutiny začíná růstem sluchové trubice s jejím následným rozdělením do čtyř váčků (výchlipek): saccus anticus, medius, superior a posticus. Proces vývoje dutiny je komplexní děj, jedná se o postupné mizení mezenchymální tkáně, přibývání amniové tekutiny, epitelizaci středoušní dutiny a osifikaci jejích stěn. Nejsou dosud objasněny mechanismy mizení mezenchymu. Přestože literatura standardně užívá termín pneumatizace středoušní dutiny, nelze s tímto pojmem souhlasit. Pneumatizace by měla být spojena s přítomností vzduchu v dutině; vytvářející se středoušní dutina je však před porodem vyplněna amniovou tekutinou. Dle našeho názoru je lépe označit tento proces v období nitroděložního vývoje plodu termínem „luminizace“, jelikož je vytvářen lumen středoušní dutiny, které je vyplněné amniovou tekutinou a ne vzduchem. Proces prenatální luminizace je závislý na přítomnosti amniové tekutiny, ztrátě mezenchymální tkáně a na vytváření stěn středoušní dutiny, které jsou nejprve chrupavčité nebo vazivové a postupně osifikují. V postnatálním vývoji je amniová tekutina nahrazena vzduchem, který vniká do středoušní dutiny cestou sluchové trubice nebo difuzí krevních plynů přes stěnu drobných kapilár mukoperiostu středoušní dutiny.

        Klíčová slova: středoušní dutina, embryonální vývoj, luminizace, pneumatizace, spánková kost.