Článek shrnuje současné možnosti přímé diagnostiky syfilis s důrazem na metody perspektivní pro rutinní diagnostickou praxi. Přímý průkaz původce onemocnění, T. pallidum, je omezen, protože T. pallidum není schopna syntetizovat enzymové kofaktory, mastné kyseliny a nukleotidy de novo a je zcela závislá na svém hostiteli – kultivace na umělých médiích je tedy vyloučena. Přímá diagnostika syfilis proto zahrnuje pouze pokus na zvířeti – tzv. rabbit infectivity testing (RIT), mikroskopii v zástinu či fluorescenční mikroskopii a v posledních letech metody molekulárně-biologické. Ty se v rutinní praxi uplatňují stále více. Článek vysvětluje vhodnost a možnost využití jednotlivých metod přímého průkazu T. pallidum s ohledem na probíhající fázi syfilis. S výjimkou molekulárně-biologických metod je lze uplatnit většinou jen v primárním a sekundárním stadiu nebo u časné kongenitální syfilis. Článek přináší přehled základních metodik polymerázové řetězové reakce pro diagnostiku syfilis. Vzhledem k odlišnostem v citlivosti i provedení nalézají cestu do praxe jen některé. Pro rutinní praxi se jeví být velmi slibnou metoda polA PCR

        Klíčová slova: syfilis – Treponema pallidum – přímý průkaz – polA PCR.