Cílem studie bylo ověřit vyšetření sluchu pomocí tranzientně evokovaných otoakustických emisí (TEOAE) jako metody pro screening poruch sluchu v raném dětském věku a posoudit opodstatněnost screeningu poruch sluchu u celé nebo jen u rizikové populace novorozenců v ČR. Problematika screeningu poruch sluchu u novorozenců je velice aktuální: uváděná prevalence poruch sluchu je 40 - 110 na 100 000 živě narozených dětí (1 : 900 - 1 : 2500). Pro srovnání, incidence hypotyreózy i fenylketonurie je cca 2krát nižší. Soubory a metodika: V období 1997 - 1999 bylo na neonatologickém pracovišti ve spolupráci s Dětskou ORL klinikou FN Motol vyšetřeno 4790 novorozenců. Novorozenci byli rozděleni na fyziologické (91,7 %, tj. 4391 dětí) a rizikové (8,3 %, tj. 399 dětí). Mezi rizikové jsme zařadili děti s patologickou rodinnou, perinatální či postnatální anamnézou, tj. novorozence s anamnestickou zátěží poruch sluchu, s porodní hmotností < 1500 g, se skóreApgarové v 5. min. < 6 b., s hyperbilirubinémií, hypotyreózou, s kongenitálními infekcemi, děti léčené mechanickou ventilací, ototoxickými léky, s vrozenými malformacemi obličeje, krania a s genetickými syndromy. TEOAE byly vyšetřovány pomocí speciálního zařízení ILO 288 Echoport. U fyziologických novorozenců byl screening prováděn ve věku 2 - 4 dny, u nedonošených dětí po dosažení 40. gestačního týdne, u donošených patologických novorozenců po ukončení intenzivní péče. Novorozenci s abnormálním záznamem byli opakovaně vyšetřeni po 4 týdnech, při přetrvávání abnormálního záznamu opět po dalších 4 týdnech. Při přetrvávajícím patologickém nálezu bylo následně provedeno vyšetření BERA (brainstem evoked response activity). Ze získaných výsledků byla stanovena prevalence, pozitivní prediktivní hodnota (PPV) a specificita vyšetření TEOAE. Výsledky: Ve skupině fyziologických novorozenců bylo identifikováno 6 dětí s poruchou sluchu, v rizikové skupině rovněž 6 dětí. Přepočtená prevalence zjištěných poruch sluchu na 100 000 živě narozených činila 507 v celém souboru, u fyziologických dětí 261 a u rizikových 3652. Zjištěná PPV vyšetření TEOAE v souboru fyziologických dětí byla 0,03 a u rizikové skupiny 0,17. Specificita vyšetření v souboru fyziologických dětí byla 0,92 a u rizikových 0,8. Závěr: Metoda TEOAE je vhodná jako screening záchytu poruch sluchu v novorozeneckém období (PPV vyšší než hodnota uváděná u screeningu hypotyreózy). Podle dosažených výsledků se zdá, že screening pomocí TEOAE by měl být rutinně prováděn u rizikových novorozenců. Definitivní rozhodnutí, zda přijmout ideu celoplošného screeningu, závisí na relaci ceny vyšetření a nákladů na péči o děti s pozdě diagnostikovanou poruchou sluchu, včetně negativních důsledků pozdní diagnózy poruchy sluchu pro vývoj dítěte (opoždění vývoje řeči, mentálních, psychosociálních a kognitivních schopností) a pro další reprodukční perspektivu rodiny.

        Klíčová slova: screening sluchu u novorozenců, otoakustické emise, TEOAE