V posledních 15 letech došlo v arytmologii k prudkému rozvoji užití snímání endokardiálních elektrokardiogramů (IEKG). Zpočátku bylo cílem popsat charakteristiky převodního systému srdce (snímání Hisogramu), dále o zjištění patologií převodního systému (ve smyslu bradyarytmií), elektrické aktivace myokardu při běžících arytmiích s výstupem k diagnostice a přesné lokalizaci přídavných drah při endokardiálním mapování. Dalším logickým krokem reagujícím na znalosti z intrakardiálního mapování byl rozvoj nových terapeutických metod - DC a následně radiofrekvenční ablace - nefarmakologických terapeutických antiarytmických přístupů, které jsou v současnosti již běžně užívány v elektrofyziologických katetrizačních laboratořích kardiologických pracovišť. Taktéž některé současné kardiostimulátory jsou vybaveny možnostmi snímání intrakardiálních síňových i komorových IEKG, které umožňují užití přídavných antiarytmických stimulačních přístupů. Dominující postavení má záznam IEKG u implantabilních kardiovertorů-defibrilátorů, kde je na kvalitním nahrávání IEKG postavena značná část detekčních a rozhodovacích algoritmů těchto přístrojů. Snímání IEKG je nedílnou součástí klinické arytmologické praxe, a to v pohledu diagnostickém i terapeutickém.

        Klíčová slova: Intrakardiální elektrokardiogram - Arytmie - Diagnóza - Terapie