Cíl práce: Vypracovat metodiku a vyšetření periferní mikrocirkulace měřením průtoku laser dopplerem (laser doppler fluxmetry, LDF) u pacientů s diabetes mellitus 1. typu a porovnání s nálezy zdravých kontrolních osob s využitím frekvenčních analýz. Metodika: Bylo vyšetřeno 32 diabetiků 1. typu (skupina A) s průměrnou dobou trvání diabetu 14 let, kteří měli fyziologický základní angiologický nález na tepnách dolních končetin. Vyšetření periferní mikrocirkulace na dolních končetinách bylo provedeno metodou laser doppler fluxmetrie. Stejně byla vyšetřena i skupina 40 zdravých kontrolních osob (skupina B). Výsledky: V základním vyhodnocení nebyly v klidu (T0) zjištěny mezi skupinami A a B statistické rozdíly. Významné rozdíly se objevily při vazodilatačním testu (T2). Ve skupině A byla intenzita perfuze 37 ± 23 arbitrálních perfuzních jednotek (PU) oproti 81 ± 43 PU u skupiny B (p < 0,001). Při reperfuzi po ischemizaci (T1) činily hodnoty prokrvení ve skupině A a B 71 ± 39 PU proti 121 ± 89 PU (p < 0,018). Při frekvenčních analýzách byla ve skupině A oproti B celkově intenzita pomalých cévních pohybů („slow vasomotion“ - SV) nižší již v klidu (T0) 0,46 ± 0,42 PU proti 1,12 ± 0,62 PU (p < 0,011). V reperfuzní fázi po ischemizaci (T1) byla intenzita SV 1,38 ± 0,78 PU proti 2,82 ± 1,58 (p < 0,017). Po vazodilatačním testu (T2) činila perfuze 0,79 ± 0,65 PU proti 1,86 ± 1,31 (p < 0,009). V oblastech rychlých cévních pohybů („fast vasomotion“ - FV; frekvence 0,210 - 0,420 Hz) byly mezi skupinou A a B významné rozdíly v klidu (T0) a ve vazodilatačním testu (T2). V klidu 0,08 ± 0,02 PU proti 0,19 ± 0,05 PU (p < 0,006). Ve vazodilatačním testu 0,14 ± 0,03 PU proti 0,28 ± 0,11 PU (p < 0,004). Závěry: Práce předkládá původní protokol vyšetřování a nálezy. Byly registrovány významné rozdíly v chování periferní mikrocirkulace mezi jinak zdravými pacienty s diagnózou diabetes mellitus 1. typu a kontrolními osobami. Tzv. spontánní cévní reaktivita (vasomotion) byla u diabetiků 1. typu významně nižší již v klidových záznamech a zejména v reakci na vazodilatační podnět. Rozdílnosti doposud nemají jasné vysvětlení, ale mohly by být projevem narušené endoteliální a autonomní funkce při diabetes mellitus 1. typu. Metoda frekvenčních analýz záznamů LDF umožňuje zpřesnit hodnocení periferního prokrvení. Mohla by se využít k detekci časných změn periferního prokrvení, a to již v klidových záznamech.

        Klíčová slova: Periferní mikrocirkulace - Diabetes mellitus 1. typu - Laser doppler fluxmetrie - Vazomoce - Frekvenční analýzy