Jícen je orgán často opomíjený s představou, že představuje jen cestu přesunu potravy. Ale znalostí přibývá a některá onemocnění jsou nyní diagnostikována daleko častěji. Gastroezofageální junkce představuje místo, kde se stýkají dva odlišné typy epitelu. Přesné určení hranice může být v některých případech velmi obtížné. Ani oblast kardie není zatím přesně definována. Důležitou součástí refluxátu, který poškozuje jícnový epitel, je duodenální obsah. Jednou ze základních příčin refluxní choroby jícnu jsou zřejmě přechodné relaxace dolního jícnového svěrače, které jsou kontrolovány z centrálního nervového systému. Pokud se v oblasti kardie nacházejí zánětlivé změny, je nález popisován jako žaludeční karditida. Ukazuje se, že by histologické změny v kardii mohly souviset s přítomností infekce Helicobacter pylori, ale i s refluxní chorobou jícnu. Pokud nelze prokázat etiologický vliv infekce Helicobacter pylori, hovoří se o non-helikobakterové izolované karditidě. Barrettův jícen je získaný stav, který je důsledkem těžkého poškození sliznice jícnu. Diagnóza Barrettova jícnu závisí na průkazu histologických změn v bioptických vzorcích sliznice jícnu. Za nejúčinnější léčbu Barrettova jícnu je považována včasná a dlouhodobá léčba refluxní choroby jícnu. Konzervativní léčebná opatření jsou založena na dlouhodobém potlačení tvorby žaludeční kyseliny antisekretoriky (nejúčinněji inhibitory protonové pumpy). Funkční poruchy jícnu jsou důležitou skupinou, jejichž poslední mezinárodní klasifikace se uskutečnila v roce 1999 (Řím II).

        Klíčová slova: refluxní choroba jícnu, ezofagitida, karditida, Barrettův jícen, funkční poruchy.