Stupeň poškození Langerhansových ostrůvků u nemocných s chronickou pankreatitidou určuje závažnost a te- rapeutické konsekvence přítomného diabetu. U 23 mužů s chronickou pankreatitidou trvající déle než 10 roků a diabetem byly vyšetřeny v průběhu orálního glukózového tolerančního testu v krevním séru aktivity C-pep- tidu, glukagonu a glukózodependentního inzulinotropního polypeptidu (GIP). Z nich 12 bylo léčeno inzulinem a mělo HbA1C 8,9 ± 1,9 %, 11 bylo bez léčby inzulinem a mělo HbA1C 7,4 ± 1,3 % (p < 0,05). V obou skupinách byla snížena sekrece C-peptidu ve srovnání s 10 kontrolními zdravými muži (p < 0,001), ale reagovala opoždě- ným vzestupem na aplikaci glukózy. Na rozdíl od kontrolních osob se po podání glukózy glukagon v séru paradoxně zvýšil u nemocných. Aktivity GIP se po podání glukózy statisticky významně zvýšily jak u zdra- vých tak u nemocných, ale inzulinotropní efekt nebylo možno prokázat. Z těchto dat usuzujeme, že substituce inzulinem není při reziduální sekreci C-peptidu u nemocných s chronickou pankreatitidou s diabetem vždy nezbytná a že riziko hypoglykémie není vždy zvýšeno. Význam sekrece GIP není u těchto nemocných jasný.

        Klíčová slova: diabetes – chronická pankreatitis – C-peptid – glukagon – GIP