Východisko. Prenatální diagnostika představuje důležitou formu prevence dědičných metabolických chorob a její dostupnost je zatím nejúčinnější pomocí postiženým rodinám. Cílem studie bylo zavedení prenatální diagnózy závažných dědičných lysozomálních onemocnění spadajících do skupiny lipidóz, mukopolysacharidóz, glykopro- teinóz a mukolipidóz. Metody a výsledky. Metodické postupy jsou založeny především na stanovení aktivit specifických lysozomálních hydroláz, které u dané choroby chybí nebo jsou neaktivní. Tyto metody byly doplněny souborem podpůrných analýz, především ultrastrukturálním důkazem lysozomálního střádání nedegradovaného substrátu, DNA analýzou proka- zující mutaci zjištěnou v rodině, event. biochemickou analýzou plodové vody. Vyšetřovaným materiálem byly nekultivované vzorky placentárních biopsií (choriové klky), kultivované vzorky buněk choriových klků a plodové vody a plodová voda. Celkem bylo sledováno 17 těhotenství v rodinách s dítětem postiženým některou z lysozomál- ních enzymopatií. Šlo o 7 různých onemocnění: GM2 gangliosidóza (2x), Fabryho choroba (3x), Krabbeho choroba (1x), Niemannova-Pickova choroba typu A (1x), mukopolysacharidóza I (5x), mukopolysacharidóza II (4x), muko- lipidóza (I-cell disease) (1x). Ve třech případech byl prokázán u plodu hluboký deficit enzymu (a-galaktosidázyA u Fabryho choroby, galaktocerebrosidázy u Krabbeho choroby a-iduronidázy u mukopolysacharidózy I) a těhoten- ství bylo na žádost matky ukončeno. Diagnóza byla potvrzena biochemickou analýzou tkání potracených plodů. U dvou z nich (Fabryho choroba a mukopolysacharidóza I) byly již ultrastrukturálně prokazatelné změny příslušného fenotypu. Ve dvou případech nepřerušeného těhotenství byl na základě snížené enzymové aktivity zjištěn heterozy- gotní stav plodu. V případě autosomálně recesivního deficitu sfingomyelinázy (Niemannova-Pickova choroba typu A) byl výsledek přímo potvrzen DNA analýzou, u gonozomálně recesivní Fabryho nemoci nepřímo rozdílem aktivit a-galaktosidázy v nekultivovaných a kultivovaných buňkách. Paralelně byl vytvořen soubor kontrolních hodnot enzymových aktivit pro jednotlivé typy zpracovávaných materiálů (nativní a kultivované choriové klky, kultivované amniocyty, supernatant plodové vody). Závěry. Dědičné lysozomální enzymopatie představují důležitou indikaci pro prenatální diagnostiku, která je na našem pracovišti dostupná. Condicio sine qua non je však biochemicky event. molekulárně geneticky definovaná porucha u probanda v rodině.

        Klíčová slova: prenatální diagnóza, dědičné lysozomální poruchy, choriové klky, amniové buňky, enzymová