Východisko. Metformin zaznamenává v poslední dekádě renesanci v léčbě diabetiků 2. typu pro své komplexní působení. U diabetiků 1. typu je však jeho účinek málo studován. Cílem studie bylo posoudit, zda kombinace metforminu se zavedenou léčbou u špatně kompenzovaných diabetiků 1. typu sníží potřebu inzulinu a zlepší kompenzaci diabetu. Metody a výsledky. U 19 diabetiků 1. typu byl proveden hyperinzulinový euglykemický clamp v kombinaci s nepřímou kalorimetrií na začátku studie (B), po 3 měsících léčby metforminem, který byl kombinován se zavedeným inzulinovým režimem v dávce 2x850 mg (M), a po 3 měsících léčby placebem (P). Ve stejných intervalech byly stanoveny i ostatní parametry. K posouzení významnosti rozdílů v čase byl použit Wilcoxonův test. Všechny výsledky jsou uvedeny jako aritmetický průměr ± SD. Hmotnost (78,6 ± 19,9; 75,7 ± 17,8; 76,8 ± 19,1 kg), denní dávka inzulinu (65,4 ± 15,1; 54,4 ± 11,2; 54,8 ± 9,3 IU/24 hod.), HbA1c (8,8 ± 1,8; 8,2 ± 1,1; 10,1 ± 2,8 %), M-hodnota (3,5 ± 1,6; 4,2 ± 1,7; 4,4 ± 1,8 mg/kg/min.), triacylglyceroly (1,2 ± 0,5; 1,1 ± 0,4; 1,3 ± 0,7 mmol/l), cholesterol (5,1 ± 0,7; 4,9 ± 0,7; 5,2 ± 0,8 mmol/l). Závěry. Účinek kombinace metforminu a stávající inzulinoterapie se v porovnání s účinkem placeba statisticky významně lišil v působení na hmotnost (p<0,001), na denní dávku inzulinu (p<0,05), na HbAAc (p<0,01) a na VMK v průběhu clampu (p<0,01).

        Klíčová slova: diabetes mellitus 1. typu, metformin, inzulinová rezistence, euglykemický clamp, nepřímá kalorimetrie.