Východisko. Problematika rozhodovacích procesů u nemocných s ireverzibilním selháním orgánových funkcí a nepříznivou prognózou je nedílnou součástí péče o kriticky nemocné. Ukončování ventilační podpory představuje jednu ze součástí komplexního přístupu omezování rozsahu terapie u nemocných s ireverzibilním selháním vitálních funkcí. Cílem práce je shrnutí zkušeností s ukončováním ventilační podpory u nemocných hospitalizovaných na pracovišti autorů v letech 1999–2001. Metody a výsledky. Ve sledovaném období bylo provedeno ukončování ventilační podpory u 46 nemocných v terminálním stadiu onemocnění. U 23 pacientů bylo použito způsobu postupného snižování ventilační podpory, u 23 pacientů bylo provedeno přímo odpojení od ventilátoru. Průměrná doba od zahájení procesu ukončování ventilační podpory do zástavy oběhu nemocného a stanovení exitu (doba UVP) celého souboru byla 188 minut, rozmezí 3–1634 minuty. Analgosedace byla použita u 24 nemocných, kde byla nalezena delší doba UVP oproti skupině nemocných bez analgosedace (medián 161, resp. 17,5 minuta, p=0,002). Nemocní se zachovalou dechovou aktivitou vykazovali delší dobu UVP v porovnání k nemocným bez dechové aktivity (medián 85, resp. 17, p=0,014). U všech nemocných byl uveden v dokumentaci záznam o vysazení postupů podpory orgánových funkcí. Závěry. Ukončování ventilační podpory jemožnou a legitimní součástí postupů vysazení podpory orgánových funkcí u nemocných v terminálním stadiu onemocnění s ireverzibilně narušenou integritou organizmu. Jedná se o postup, který je v souladu jak se současným pojetím medicíny, tak s platnými právními normami, a při splnění všech předpokladů k jeho indikaci a dodržení správného provedení ho lze zařadit mezi lege artis postupy klinické praxe.

        Klíčová slova: intenzivní péče, umělá plicní ventilace, ukončování ventilační podpory.