Merkelova nervová zakončení jsou kožní mechanoreceptory obratlovců. Tvoří je velké, světlé buňky synapticky spojené s terminálami senzitivních nervů. Byly poprvé popsány F. S. Merkelem v roce 1875. Nacházejí se v kůži a také ve sliznicích ektodermového původu. Leží v bazální vrstvě epitelu s výjimkou ptáků, kde jsou obsaženy v dermis. U člověka se nacházejí především ve hmatových lištách, u řady savců je jich nejvíce vázáno na hmatová chlupy. Intermediární filamenta Merkelových buněk jsou tvořena jednoduchými cytokeratiny. Cytoplazma obsahuje osmiofilní granula, v nichž byla prokázána řada neuropeptidů. Sporný byl vývojový původ Merkelových buněk. Výsledky našich pokusů na chimérách kuřete a japonské křepelky vylučují jejich epidermální původ a ukazují, že u ptáků pochází Merkelova buňka z neurální lišty. Naše nejnovější nálezy ukazují, že také u savců jsou Merkelovy buňky deriváty neurální lišty. Mechanická stimulace Merkelových nervových zakončení je provázena vstupem vápníku do Merkelovy buňky, který vede k uvolňování dalších vápníkových iontů z intracelulárních zásob. Výsledkem je exocytóza synaptického mediátoru. Podle recentních zjištění je podkladem pomalu se adaptující odpovědi Merkelova nervového zakončení glutamátergní přenos. Považujeme protoMerkelovy buňky za sekundární smyslové buňky. V kůži se vyskytují také neinervované buňky podobné Merkelovým buňkám, které zřejmě patří k difuznímu neuroendokrinnímu systému. Je pravděpodobné, že karcinom z Merkelových buněk vychází z těchto neuroendokrinních buněk a nikoliv z buněk Merkelových nervových zakončení.

        Klíčová slova: Merkelova buňka, Merkelovo nervové zakončení, mechanoreceptor, neuroendokrinní buňka, hmatový chlup, karcinom z Merkelových buněk.