ZMĚNY MIKROCIRKULACE A VYBRANÝCH LABORATORNÍCH PARAMETRŮ V ČASNÝCH STADIÍCH DIABETICKÉ MIKROANGIOPATIE
Škrha J., Prázný M., Kvasnička J., Kalvodová B.
III. interní klinika 1. LF UK a VFN, Praha Oddělení klinické hematologie 1. LF UK a VFN, Praha Oční klinika 1. LF UK a VFN, Praha |
|
Souhrn:
Východisko. Časná stadia diabetické mikroangiopatie jsou provázena endotelovou dysfunkcí, která je prokazatelná ze změn některých biochemických parametrů. Současně byly popsány změny v mikrocirkulaci. Cílem tohoto sdělení je porovnat stav mikrocirkulace v kůži předloktí hodnocené laser Dopplerem s vybranými laboratorními ukazateli endotelové dysfunkce u diabetiků 1. typu bez prokazatelné mikroangiopatie nebo s počínajícími změnami tohoto úseku řečiště.
Metody a výsledky. Ve studii bylo vyšetřeno 43 diabetiků 1. typu, z nichž u 20 nebyly známky mikroangiopatie, kdežto u 23 byla doložena prostá diabetická retinopatie. Kontrolní skupinu tvořilo 25 zdravých osob odpovídajících věkem, pohlavím a hmotnostním indexem vyšetřovanému souboru diabetiků. Všichni jedinci zařazení do studie byli vyšetřeni jednak laser Dopplerem, jednak biochemicky a výsledky obou vyšetření pak porovnány. U diabetiků byl nalezen významně nižší vzestup perfuze po okluzi paže než u zdravých osob (29±12 proti 41±18 perfuzních jednotek (PU), p<0,01) a podobně byla snížena rychlost vzestupu perfuze po okluzi u diabetiků (p<0,01). Také rychlost vzestupu perfuze po zahřátí byla nižší u diabetiků než u kontrolních osob (p<0,01). Změny perfuze i rychlosti vzestupu perfuze byly přitom výrazněji snížené u diabetiků s mikroangiopatií. Mezi vzestupem hyperémie na předloktí byla zjištěna významná korelace hodnot po obou stimulačních podnětech(r=0,86, p<0,001). U diabetiků s mikroangiopatií byly nalezeny významně vyšší aktivity N-acetyl-b-glukosaminidázy (NAG) v séru a cytoadhezivních molekul E-selektinu a ICAM-1, kdežto koncentrace tkáňového aktivátoru plazminogenu (tPA) a jeho inhibitoru PAI-1 se významně nelišily od hodnot kontrolní skupiny. Aktivita NAG inverzně korelovala s rychlostí vzestupu perfuze jako po okluzi (r= -0,41, p<0,01), tak po zahřátí (r= -0,38, p<0,05). Podobný vztah byl nalezen mezi tPA, resp. E-selektinem a rychlostí vzestupu perfuze po okluzi (r= -0,48, p<0,01).
Závěr. Výsledky potvrzují, že biochemické parametry i mikrocirkulace jsou změněny v časném stadiu mikroangiopatie u diabetiků 1. typu. Podrobná analýza ukázala, že oba typy vyšetření poskytují poněkud odlišnou informaci o stavu cévního řečiště. K posouzení, zda biochemické či mikrocirkulační změny poskytují časnější informaci o rozvíjející se angiopatii, bude zapotřebí prospektivní víceletá studie u diabetiků bez cévních změn na počátku sledování.
Klíčová slova:
mikroangiopatie, diabetes mellitus 1. typu, mikrocirkulace, endotelová dysfunkce.
|