Východisko: Reziduální leukemické buňky, jsou-li přítomny v autologní kostní dřeni či CD34 + koncentrátech progenitorových buněk periferní krve, mohou zvýšit riziko relapsu po autotransplantaci. Je popsáno využití nového principu používaného ve fotodynamické terapii, jímž je indukce syntézy endogenního fotosenzibilizátoru, protopor- fyrinu IX, v nádorových buňkách, aplikací jeho metabolického prekurzoru, 5-aminolevulové kyseliny, ke specifické destrukci leukemických buněk. Metody a výsledky. Stanovením viability buněk redukcí tetrazoliové soli MTT, průtokovou cytometrií s použitím propidium jodidu a stanovením buněčné proliferace inkorporací bromodeoxyuridinu jsme studovali účinek fotody- namické terapie, založené na aplikaci 5-aminolevulové kyseliny, na buňky leukemických linií HL60 (promyelocy- tární leukémie), HEL (erytroleukémie), DAUDI (B-buněčná leukémie), JURKAT (T-buněčný lymfom), na blastické buňky pacientů s akutní myeloidní leukémií a na normální lymfocyty a progenitorové buňky normální kostní dřeně. V in vitro experimentech fotodynamická terapie založená na aplikaci 5-aminolevulové kyseliny (1 mM, 4 h, 18 J/cm 2 ) snížila počty viabilních leukemických buněk o více než dva řády (s výjimkou buněk HEL) a eliminovala blastické buňky v preparátech mononukleárních buněk u šesti ze sedmi pacientů s akutní myeloidní leukémií. Naproti tomu viabilita normálních klidových lymfocytů byla postižena jen nepatrně (nárůst počtu nekrotických buněk po fotodynamické terapii ze 6 na 11 % ) a klonogenní aktivity progenitorových buněk normální kostní dřeně byly sníženy na přijatelnou míru (CFU-GM na 60 % a BFU-E na 55 % původní aktivity). Závěry: Fotodynamická terapie založená na aplikaci 5-aminolevulové kyseliny je perspektivní metodou pro specifickou destrukci leukemických buněk v autologních transplantátech.

        Klíčová slova: leukémie, fotodynamická terapie, 5-aminolevulová kyselina, autologní transplantace, čištění kostní dřeně.