Nedávno bylo zjištěno, že zvýšení krevního tlaku vede k podráždění vazomotorického centra mozkového kmene a snížení dráždivosti mozkové kůry; tím dochází také k útlumu vnímání různých averzivních podnětů. Centrálně působící antihypertenziva moxonidin a rilmenidin nenarušují oběhové reflexy a nezbavují tak pacienta možnosti bránit se zátěži, což může zlepšit jeho spolupráci při léčbě. Obě látky aktivují I1-imidazolové receptory neuronů rostrální ventrolaterální prodloužené míchy a snižují tak frekvenci jejich výbojů, což má za následek pokles sympatické aktivity i krevního tlaku. Vedle dalších výhod mohou být centrálně působící antihypertenziva slibnější než periferně účinkující látky vzhledem ke svému možnému příznivějšímu psychofarmakologickému profilu; tato součást jejich účinku zřejmě není v současnosti ještě zcela doceněna.

        Klíčová slova: esenciální hypertenze, compliance nemocného, moxonidin, rilmenidin, imidazolové receptory.