Souhrn:
Trvalý vzestup počtu nemocných lymeskou boreliózou, chronicita některých forem, ale především problematický
efekt kauzální léčby vedly k akceleraci úsilí v přípravě účinné vakcinace. Autoři rekapitulují recentní poznatky
s očkováním v USA a v Evropě. Ve Spojených státech proběhly v letech 1994 - 1997 dvě studie zahrnující více než
20 000 probandů. U jedné z nich, koordinované Steerem (10 936 probandů) během prvního roku po dvou aplikacích
očkovací látky onemocnělo 22 osob ze skupiny očkovaných a 43 osob ze skupiny placebové. Účinnost vakcíny byla
49%. Během druhého roku, po třetí aplikaci, onemocnělo prokazatelně 16 očkovaných a 66 osob ze skupiny, kde
bylo podáno placebo. Účinnost vakcíny byla 76%. Její aplikace byla spojena s mírnou až středně těžkou lokální nebo
systémovou reakcí trvající 3 dny.
V další studii koordinované Sigalem (10 305 probandů) byla účinnost vakcíny v prvém roce u celého souboru
68%, v druhém roce 92%. V obou studiích se prokázala vakcína jako bezpečná a účinná v prevenci lymeské
boreliózy.
V kontextu těchto dvojitě slepých a především rozsáhlých dlouhodobých studií mají evropské výsledky prezen-
tované poprvé lékařské veřejnosti ve Vídní v září 1998 jen orientační výpovědní hodnotu. Vakcinace byla zajišťována
rekombinanční polyvalentní vakcínou na bázi lipoproteinu OspC izolovaného z Borrelia burgdorferi sensu lato, leč
pouze na 80 dobrovolnících z Alandských ostrovů.
Klíčová slova:
lymeská choroba, očkování, polyvalentní vakcína, lipoprotein OspC.
|