VZTAH NĚKTERÝCH STEROIDŮ, SHBG, IGF-1, IGF BP-3
A RŮSTOVÉHO HORMONU K PORUCHÁM GLYCIDOVÉHO
METABOLIZMU PŘI DLOUHODOBÉ LÉČBĚ NÍZKÝMI
DÁVKAMI GLUKOKORTIKOIDŮ
Vondra K., Hampl R., Němcová D., Hill M.,Hoza J., Koťátková A., Stárka L., Vrbíková J., Zamrazil V.
Endokrinologický ústav, Praha Klinika dětského a dorostového lékařství 1. LF UK a VFN, Praha |
|
Souhrn:
Východisko. Ve skupině pacientek (n=20, věk 15–20 let) léčených dlouhodobě nízkými dávkami prednisonu
(< 0,3 mg/kg/den) byl analyzován vztah některých steroidů, SHBG, růstového hormonu, IGF-1 a IGF BP-3
k poruchám glycidového metabolizmu (vstupní data). Kontrolní vyšetření bylo provedeno po 6 měsících, kdy byl
podáván navíc metformin (M) v dávce 1000 mg/den (blíže v 6).
Metody a výsledky. Při vstupním vyšetření byly zjištěny snížené hodnoty DHEAS i DHEA, při kontrole se pouze
hodnota DHEAS upravila. Hladina obou nadledvinových androgenů korelovala s dávkou prednisonu (r -0,7621,
-0,7685) DHEAS i DHEA korelovaly s ukazateli účinnosti inzulínu, a to jak při vstupním vyšetření (ITT 4–15 , r
+0,4452, +0,4453), tak při kontrole po 6 měsících léčby M (ITT 4–15 , r +0,7549, +0,6073). Hodnoty testosteronu (T)
i dihydrotestosteronu (DHT) se pohybovaly při vstupním i kontrolním vyšetření v referenčním pásmu. Při nízkých
hodnotách SHBG jsme nacházeli vysokou frakci volných androgenů (FAI), a to i po poklesu inzulinorezistence na
konci studie. Index volných androgenů, testosteron i dihydrotestosteron vykazovaly závažné vztahy ke zjištěným
poruchám glykoregulace i účinnosti inzulínu v kontrolním období: T a FAI korelovaly s inzulinémií (+0,6005,
+0,5560), s HOMA IR (+0,5380, +0,5269), s poměrem inzulín/glykémie (pouze T: +0,5261) a zejména s glykémií
nalačno (+0,9268, +0,9025) i její plochou pod křivkou (+0,6792, +0,7143). DHT koreloval s C peptidem nalačno
i plochou pod křivkou (+0,7921, +0,7143), SHBG s glykémií nalačno i plochou pod křivkou (-0,6519, -0,5868).
S ukazateli inzulinorezistence korelovaly IGF-1 a IGF BP3: při vstupu IGF BP-3 s HOMA IR (+0,5002) a s poměrem
inzulín/glykémie (+0,4860), v kontrolním období vedle těchto korelací se prokázaly i vztahy HOMA IR k IGF-1
(+0,5412) i k jeho volné frakci (+0,5059, posuzované podle poměru IGF-1/IGFBP-3). Volná frakce IGF-1 korelovala
i s poměrem inzulín/glykémie (+0,5716). Hodnoty růstového hormonu se v kontrolním období po léčbě metforminem
zvýšily nalačno i po stimulaci argininem. Korelace k ukazatelům glycidového metabolizmu jsme neprokázali.
Závěry. Studie přinesla řadu původních poznatků o roli nadledvinových i gonadálních androgenů, SHBG, IGF-1
a IGFBP-3 při vzniku poruch glycidového metabolizmu během dlouhodobé léčby nízkými dávkami prednisonu. Na
základě zjištěných výsledků lze soudit, že bez úpravy nízkých hladin nadledvinových androgenů a SHBG, resp.
vysokých hodnot volných androgenů, nebude možné zcela upravit poruchy metabolizmu glukózy doprovázející léčbu
glukokortikoidy.
Klíčová slova:
metabolizmus glukózy, metformin, prednison, inzulinorezistence, androgeny, růstový hormon,
somatostatin.
|