Souhrn:
Ultrafialové záření (UVR) oblasti UVB i UVA suprimuje imunitu a dává v závislosti na radiační dávce vznik kožní
nebo systémové imunotoleranci, jak se ukázalo úspěšnými pokusy s implantací nádorového štěpu předtím UV-ozá-
řených pokusných zvířat a neúspěchy při kontaktní alergizaci kůže. UVR tento stav navozuje jednak přímým
mechanizmem, inhibicí antigenprezentační funkce Langerhansových buněk, jednak nepřímo indukcí sekrece imu-
nomodulačních cytokinů keratinocyty. Tlumí i funkci přirozených zabíječů, což se týká jejich úlohy v apoptotických
a lytických procesech. To přímo souvisí s navozením karcinogenity v podmínkách vzniklé nerovnováhy v expresi
na jedné straně tumor-supresivního genu p53 mutovaného zářením a na straně druhé genu bcl-2, bránícího vstupu
somatických buněk do pochodů apoptózy. K imunosupresi navíc přispívají izomerace urokanové kyseliny a vznik
fotoproduktů z poškozené DNA. Svou roli v imunomodulaci hrají též některé neuropeptidy, jmenovitě propiomela-
nokortin. Zevně aplikované fotoprotektivní prostředky brání v přístupu UVR na kůži, a tím uvedenému imunosup-
resivnímu působení v závislosti na svém chemickém složení a hodnotě SPF (solar protective factor) v různé míře
zamezují. Jejich účinek v tomto směru závisí však na šíři blokovaného radiačního spektra, které musí zahrnovat
UVB- i UVA-oblast, a na koncentraci, chemické stálosti a způsobu aplikace fotoprotektivních prostředků.
Klíčová slova:
fotobiologie, fotodermatologie, fotoimunologie.
|