V souhlase s vývojem nukleární medicíny ve světě se v ČR v letech 1987 až 1996 částečně změnilo spektrum používaných radiofarmak a jejich zastoupení. U většiny radiofarmak se o 20 až 80 % zvýšila průměrná aplikovaná aktivita a poněkud se zúžilo rozmezí aktivit aplikovaných na jednotlivých pracovištích. K uplatňování zásad radiační ochrany pacienta přispívají směrné hodnoty aplikovaných aktivit radiofarmak stanovené novým předpisem o radiační ochraně platným v ČR od poloviny r. 1997. Radiační zátěž při většině vyšetření v nukleární medicíně vyjádřená efektivní dávkou je srovnatelná s radiační zátěží při radiodiagnostických vyšetřeních, jen po aplikaci farmak s 131 I, 201 Tl, 67 Ga a 111 In je výrazně vyšší. Na základě znalosti efektivní dávky je možné soudit, že celoživotní přídatné riziko fatálního nádoru z aplikace radiofarmak je o dva až o tři řády nižší než celoživotní riziko fatálních nádorů spontánně se vyskytujících. Zvláštností radiačního rizika je jeho hypotetičnost - promítá se často až do daleké budoucnosti lidského života na rozdíl od bezprostředních neradiačních rizik některých lékařských výkonů a rizik v životním prostředí, jež bývají mnohdy vyšší. Jakékoliv vyšetření pomocí ionizujícího záření je možné provést jen tehdy, převyšuje-li očekávaný zdravotní prospěch pro pacienta významně radiační riziko. Přehnané obavy z radiač- ního rizika by neměly vést k zamítání oprávněných vyšetření s možnou následnou závažnou zdravotní újmou pro pacienta.

        Klíčová slova: radiofarmaka, průměrná aplikovaná aktivita, radiační zátěž, efektivní dávka, radiační riziko, nukleární medicína, radiační ochrana.