Interakce necytopatických hepatotropních virů hepatitidy B a C s imunitním systémem hraje klíčovou roli při eliminaci viru z organizmu, ale zároveň má vliv na poškození jaterního parenchymu. Počáteční obrana organizmu je nespecifická vůči virovým antigenům a je zprostředkována přirozenými zabíječi a makrofágy. Následně je specifická imunitní odpověď indukována prostřednictvím buněk, které prezentují virové antigeny T a B lymfocytům v regionálních lymfatických uzlinách. Dochází tak k aktivaci virově specifických Th buněk, které následně ovlivňují B lymfocyty a cytotoxické T lymfocyty (CTL), které se pak podílejí na protivirové imunitní odpovědi, jak humorální, tak buněčné. Časná, multispecifická odpověď T lymfocytů je asociována s eliminací viru. Naproti tomu přetrvávání viru v organizmu je spojeno s nerovnováhou Th1 a Th2 specifické imunitní odpovědi a následnou nedostatečnou aktivací specifických CTL- buněk. Th lymfocyty rozpoznávají virový antigen a jsou diferencovány na Th1 a Th2 buňky podle typu vylučovaných cytokinů. Th1 buňky produkují cytokiny, jako jsou interleukin-2, interferon-gama (IFN-γ), tumor nekrotizující faktor alfa (TNF-α), které hrají klíčovou roli pro efektivní aktivaci CTL-buněk. Naproti tomu Th2 buňky secernují cytokiny, jako jsou interleukin-4, interleukin-5 a interleukin-10, které se podílejí na aktivaci B lymfocytů a následně na produkci neutralizačních protilátek. Z daného mechanizmu vyplývá, že vytvoření a udržení adekvátní virově specifické imunitní odpovědi Th a CTL buněk namířené vůči více virovým peptidům má velký význam pro eliminaci viru.

        Klíčová slova: imunopatologie, hepatitida B, hepatitida C, imunitní odpověď, eliminace viru.