Východisko. Jedním z nezávislých rizikových faktorů kardiovaskulárních nemocí je C-reaktivní protein. Cílem studie bylo zjistit jeho změny při různých aplikačních formách estrogenní substituční terapie. Metody a výsledky. V prospektivní randomizované 12týdenní intervenční studii byl v cross-over designu podáván estradiol perorálně v dávce 2 mg denně nebo transdermálně v dávce 50 μg denně. Zařazeno bylo 41 zdravých postmenopauzálních žen do 12 týdnů od chirurgické kastrace s průměrným věkem 49±6 let. Průměrná bazální hodnota hsCRP byla 3,3 mg/l. Po perorální léčbě došlo k signifikantnímu (p=0,05) nárůstu hladiny na 4,8 mg/l. Transdermální léčba nevyvolala významné změny (p=0,87). Rozdíl mezi vlivem perorální a transdermální estrogenní substituční terapie na hladinu hsCRP je statisticky významný s p=0,002. Závěry. Transdermální estrogenní terapie je z pohledu hsCRP šetrnější k cévní stěně. Rozdíl proti perorální léčbě je patrný i při časném zahájení hormonální substituce.

        Klíčová slova: hormonální substituční terapie, hsCRP, kardiovaskulární nemoci.