Cévní postižení u syndromu horní hrudní apertury je vedle neurologických symptomů jednou z možných manifestací tohoto onemocnění, které typicky postihuje mladé jinak zdravé jedince. Nejčastější cévním projevem syndromu horní hrudní apertury jsou příznaky plynoucí z žilní hypertenze s možným vyústěním až do žilní trombózy. Arteriální postižení se většinou manifestuje ischemickými symptomy. Při stanovení správné diagnózy hraje důležitou roli několik momentů. Je to přítomnost specifických anamnestických údajů, zejména předcházející fyzické zátěže postižené končetiny nebo traumatu, typické je jen jednostranné postižení, u arteriální manifestace nejsou přítomny ischemické projevy v jiné lokalizaci, u žilní trombózy není zjevný vyvolávající moment či přítomnost hyperkoagulačního stavu. Některé provokační manévry mohou přispět ke správnému stanovení diagnózy, zvláště ve spojení s další vyšetřovací metodou, kterou je duplexní sonografie. Katetrizační výkony jak u žilního, tak i u arteriálního syndromu horní hrudní apertury jsou součástí spíše léčebné fáze, jejich význam v diagnostice se snižuje. Léčba těchto nemocných se v současné době stává mezioborovou a podílejí se na ní angiologové, intervenční angiologové a cévní chirurgové. Tento multidisciplinární přístup k léčbě syndromu horní hrudní apertury zlepšuje dlouhodobě především kvalitu života těchto nemocných.

        Klíčová slova: syndrom horní hrudní apertury, žilní trombóza, ischémie horní končetiny, endovaskulární léčba, chirurgická léčba.