První organizované dopingové kontroly se uskutečnily v sedmdesátých letech tohoto století. V roce 1993 byla podepsána Česká charta proti dopingu a vznikl Antidopingový výbor ČR. Lékařská komise Mezinárodního olym- pijského výboru rozhoduje, které látky nebo metody jsou zakázané. Současné dělení je následující: I. skupiny farmakologických látek - stimulancia, narkotická analgetika, anabolické steroidy, diuretika a některé hormony. II. dopingové metody - krevní doping a farmakologická, chemická nebo fyzikální manipulace. III. skupiny látek podléhající určitým omezením - alkohol, marihuana, lokální anestetika, kortikosteroidy, beta-blokátory. Všechny substance jsou charakterizovány z hlediska ergogenního, a zvlášť jsou zdůrazněna jejich zdravotní rizika. Praxe dopingových kontrol začíná vylosováním atleta a končí analýzou vzorku moče ve speciální laboratoři. Při pozitivním testu má sportovec zakázanou závodní činnost 3 měsíce, 2 roky, případně doživotně. Ve 24 laboratořích na celém světě bylo v roce 1995 analyzováno 93 938 vzorků. Pozitivních bylo 1516 (1,61 %), anabolických steroidů z toho 986. Česká laboratoř provedla v roce 1997 843 kontrol, z toho 15 pozitivních (1,7 %). Nejvíce dopovali kulturisté. Velkým nebezpečím je doping mezi sportující mládeží. Prevalence ve světě je odhadována na 2 - 10 % mužské populace. V budoucnu se předpokládá i nadále tvrdý postoj proti dopingu a více informativní činnosti. Aktivita českého antidopingového výboru je v tomto směru na velmi dobré úrovni.

        Klíčová slova: doping, zdravotní rizika, systém kontrol, sankce, anabolické steroidy.