Diagnostika vředové choroby musí být přesná a založená na endoskopickém vyšetření, u vředové choroby žaludku navíc na bioptickém vyšetření, aby byla odlišena léze benigní od maligní. Vředová choroba je úzce spojena s infekcí H. pylori. Malá skupina nemocných s vředovou chorobou dvanáctníku bez H. pylori (asi 5 - 10 %) tvoří zatím nepřesně definovanou skupinu nemocných. H. pylori se podílí na vzniku gastritidy a bulbitidy, na jejichž bázi vzniká vředová léze. Je-li likvidována infekce H. pylori, dojde k jejímu ústupu a rekurence vředu se sníží na minimum. K průkazu H. pylori slouží invazivní a neinvazivní testy. Z invazivních je důležitá kombinace ureázového testu s histologií, z neinvazivních dechové testy. Léčba směřuje k plnému vymýcení H. pylori z žaludeční sliznice (eradikace), prokázanému za měsíc či déle od ukončení léčby aspoň dvěma metodami. Z léčebných systémů se nejvíce osvědčují trojkombinace s inhibitory protonové pumpy (dvojnásobná terapeutická dávka), klaritromycinem a metronidazolem nebo amoxicilinem. Je-li tato léčba neúspěšná, je možné se pokusit o léčbu čtyřkombinací, kdy k trojkombinaci přidáme jako čtvrtý lék koloidní bizmut subcitrát. Přesná diagnostika vředových lézí a infekce H. pylori se stala základem pro racionální léčbu vředové choroby i prevenci její rekurence.

        Klíčová slova: peptický vřed, Helicobacter pylori, diagnóza, léčba.