Souhrn:
Nové vysoce rozlišovací laboratorní techniky k zobrazení chromozómů dovolily identifikovat terminální, intersticiální
a subtelomerické mikrodelece jako příčinu řady syndromů mnohočetných malformací a mentální retardace
s charakteristickými dysmorfickými rysy. K jejich diagnostice jsou využívány molekulárně cytogenetické sondy –
fluorescenční in situ hybridizace FISH – které v cytogenetickém preparátu i interfázických jádrech hybridizují se
specifickými úseky chromozómů. Delece takových částí chromozómu představují ztrátu několika genů a vedou
k projevům tzv. contiguous genových syndromů či mikrodelečních syndromů. V poslední době se jejich počet velmi
rozrostl a jejich společné charakteristiky jsou významné pro důsledky v klinické i genetické prognóze. 1) Variabilita
klinických projevů je široká v závislosti na velikosti a uložení mikrodelece; 2) Dysmorfické rysy většinou tvoří
charakteristickou facies, rozpoznatelnou již somatoskopicky; 3) Vrozené srdeční vady a mentální retardace jsou
nejčastějšími příznaky většiny mikrodelečních syndromů; 4) Obvykle vznikají v důsledku čerstvě vzniklé mutace,
jen 1–10 % jsou děděny buď z gonadální mozaiky jednoho z rodičů, balancované translokace, nebo i identické
mikrodelece u jednoho z rodičů; 5) Sumární pravděpodobnost opakování výskytu takových syndromů v rodině je
nízká, nicméně v individuálních případech děděné mutace může být až 50%; 6) Genetická heterogenie je častá
a odpovědné geny mohou nejen být lokalizovány na různých chromozómech (např. syndrom Di George na 22q i 10q),
ale také být důsledkem mikrodelece, ale i bodové mutace (70 % Shprintzenova syndromu z mikrodelece, 30 %
z bodové mutace na 22q11, Rubinstein-Taybiho syndrom v 10 % z mikrodelece a 90 % z bodové mutace); 7) Výskyt
těchto jednotek je poměrně častý (1:4000–1:30 000), neboť vznikají z nejčastějších chromozomálních strukturálních
aberací při nerovnoměrném crossing overu; 8) Imprinting se uplatňuje v některých případech (Prader-Williho
syndrom je důsledkem nulizomie paternálního 15q12 chromozómu, Angelmanův syndrom maternálního 15q12
chromozómu; 9) U vysoce rizikových forem je prenatální prevence dostupná již ve 12. gestačním týdnu.
Klíčová slova:
mikrodelece, funkční nulizomie, imprinting, mikrodeleční syndromy, variabilita fenotypu, genetická
prognóza.
|