Souhrn:
Vzhledem ke špatné prognóze nemocných s neoperovaným bronchiálním karcinomem je třeba usilovat o chirur-
gickou resekci i u nemocných s hraniční kardiopulmonální funkcí. Aby se na jedné straně neodepřela potenciálně
kurativní léčba a na druhé straně nedošlo k závažnému pooperačnímu selhání, je třeba přesně odhadnout kardiopul-
monální rezervy nemocného. Práce probírá různé parametry (plicní objemy, výměnu plynů, plicní hemodynamiku,
tělesnou výkonnost) z hlediska jejich hodnoty předpovědět funkční operabilitu. Ideální test neexistuje. Při cvičení
může být současně hodnoceno pulmonální i kardiální riziko. Vysoká prediktivní hodnota maximální spotřeby kyslíku
pro odhad pooperační morbidity a mortality je prokázána. Pomocí kvantitativní plicní scintigrafie lze před operací
odhadnout pooperační hodnoty objemů usilovného výdechu, transferfaktoru a maximální spotřeby kyslíku.
Práce předkládá nový čtyřstupňový algoritmus funkčního hodnocení. Nemocní s normální plicní funkcí a zátěžo-
vým EKG se mohou podrobit i pneumonektomii bez další diagnostiky. U ostatních je třeba nejdříve odhadnout
pooperační hodnoty objemů usilovného výdechu a transferfaktoru na základě předpokládaného počtu resekovaných
segmentů. Nemocní s hodnotami < 30 % náležité hodnoty jsou inoperabilní, při > 40 % je resekce možná bez další
diagnostiky. Nemocní s hodnotami mezi 30 - 40 % náležité hodnoty jsou dále rozlišováni kardiopulmonálním
zátěžovým testem. Tam, kde ještě zbývá diagnostická nejistota, lze odhadnout pooperační hodnoty pomocí kvanti-
tativní plicní scintigrafie.
Klíčová slova:
bronchiální karcinom, resekce plic, předoperační staging, plicní funkce, zátěžové testy, plicní
hemodynamika.
|