Souhrn:
Primární příčinou refluxní choroby jícnu je porucha motility, nikoliv porucha kyselé sekrece. Vznik refluxní
choroby je určován rovnováhou mezi faktory agresivními a defenzivními. K faktorům agresivním je řazen gastro-
ezofageální (duodeno-gastroezofageální) reflux, u kterého hraje roli koncentrace kyseliny solné, dále pak přítomnost
žluče a pankreatických enzymů. Těmto faktorům mohou napomáhat hiátová hernie, dysmotilita žaludku, nedosta-
tečná pylorická kompetence a následný duodenogastrický reflux. Klíčovým momentem vzniku refluxní choroby
jícnu je délka jícnové expozice refluxovaným žaludečním obsahem. Role duodenálního obsahu se jeví zatím jako ne
zcela jasná. Příčinou slizničního poškození je pravděpodobně synergizmus kyseliny a žluče. Z ochranných faktorů
působí antirefluxní bariéra, kdy retrográdnímu pohybu žaludečního obsahu je zamezováno kompetencí dolního
jícnového svěrače, čemuž napomáhají snopce bránice. Není ještě bezpečně objasněn přechod epitelů v oblasti
gastroezofageální junkce. Pokud jsou kardiálním typu sliznice zánětlivé a reaktivní změny, je nález označován jako
karditida. Jsou popisovány tři potenciální mechanizmy kompetence oblasti gastroezofageální junkce: přechodné
relaxace dolního jícnového svěrače, hypotenzní dolní jícnový svěrač a anatomická disrupce gastroezofageální junkce,
pravděpodobně spojená s hiátovou hernií. Většina prací ukazuje, že základní příčinou refluxní choroby jícnu jsou
přechodné relaxace dolního jícnového svěrače a bránice. U pacientů s těžkou refluxní ezofagitidou je nacházen
snížený tlak dolního jícnového svěrače a nízká amplituda jícnových kontrakcí. Gradient v oblasti dolního jícnového
svěrače je vytvářen v oblasti funkční chlopně, která je tvořena muskulomukózní řasou, umístěné v přechodu jícnu
do žaludku. U zdravých osob je refluxát rychle z jícnu odstraněn, což je druhá linie ochrany. Opožděná očista jícnu
je způsobena redukcí frekvence nebo síly peristaltických kontrakcí. Působí zde gravitace a neutralizace kyseliny
bikarbonáty obsaženými ve slinách. Přispívat může i porucha vyprazdňování žaludku. Složení refluxátu může určovat
tíži nemoci. Jsou identifikovány dva mechanizmy porušeného jícnového vyprazdňování: peristaltická dysfunkce a
„re-flux” spojený s některými hiátovými herniemi. Třetí linií ochrany je „tkáňová rezistence”, o které je známo
nejméně. Role eikosanoidů u refluxní choroby jícnu je zatím nejasná, protože jejich hladiny nekorelují s tíží
symptomů. Zvýšená prevalence refluxní choroby v posledních letech je dávána do souvislosti poklesem infekce
Helicobacter pylori. Etiopatogeneze refluxní choroby jícnu je multifaktoriální a může zahrnovat nedostatečné
antirefluxní mechanizmy, frekvenci refluxních epizod, objem a účinnost refluxátu, slizniční rezistenci, nedostatečnou
jícnovou očistu a vyprazdňování žaludku. Jako závažné faktory se jeví frekvence a tíže gastroezofageálního refluxu,
ale klíčovou roli s největší pravděpodobností hraje dysfunkce dolního jícnového svěrače.
Klíčová slova:
refluxní choroba jícnu, dolní jícnový svěrač, hiátová hernie, Heliobacter pylori, karditida, Barrettův
|