Železo a měď jsou esenciální stopové prvky; za určitých okolností, zejména ocitnou-li se v organizmu v ionizované formě, resp. v nízkomolekulárních komplexech, se může uplatnit jejich schopnost podílet se na jednoelektronových reakcích a katalyzovat vznik volných radikálů včetně nebezpečného radikálu hydroxylového. Stejně se chovají i jiné přechodné kovy. Přehled má za úkol seznámit čtenáře s úlohou přechodných prvků při vzniku volných radikálů a popsat mechanizmy, kterými se organizmus brání. Z pochopitelných důvodů je největší pozornost věnována právě metabolizmu železa a mědi. Důslednou ochranou před volnými přechodnými kovy (vazbou na bílkoviny, jejich oxidací, uzavření v jinémkompartmentu apod.) zajišťuje organizmus, že se využijí jen jejich výhodné, pro organizmus mnohdy nezbytné vlastnosti, aniž dojde k poškození buňky. Znalost těchto mechanizmů umožní předvídat a účinně předcházet prolomení této ochrany u stavů, jako je intravaskulární hemolýza, hemodialýza, podávání preparátů železa, poruchy metabolizmu železa a mědi, intoxikace oxidujícími látkami apod.

        Klíčová slova: přechodné kovy, měď, železo, volné radikály, Fentonova reakce.