Východisko. Základní terapie používaná k terapii intoxikací nervově paralytickými látkami, skládající se z anticholinergika a reaktivátoru acetylcholinesterázy, bývá často doplněna o antikonvulzivní sloučeninu diazepam z důvodu zabránění centrálně vyvolaným záchvatům a následným tonicko-klinickým křečem. Cílem této práce je zjistit, zda doplnění základní antidotní terapie o diazepam ovlivní i schopnost antidotní terapie snížit akutní letální účinek vybrané nervově paralytické látky - somanu. Metody a výsledky. V pokusech na myších samcích byla stanovována hodnota střední smrtné dávky somanu při 24hodinovém přežití pokusných zvířat, léčených základní antidotní terapií, obsahující různé typy anticholinergních látek a reaktivátorů acetylcholinesterázy, a srovnávána se změnami hodnot střední smrtné dávky somanu, vyvolanými přidáním diazepamu k této antidotní terapii. Ze získaných výsledků vyplývá, že diazepam zvýší schopnost antidotní terapie eliminovat akutní letální účinek somanu, pokud obsahuje jako anticholinergikum atropin. Neuplatní se v případě použití anticholinergik s převahou centrálního účinku, jako je benaktyzin, biperiden či skopolamin. Pozorovaný pozitivní vliv diazepamu na schopnost antidot eliminovat letální účinek somanu však platí pouze v případě použití oximu HI-6 jako reaktivátoru acetylcholinersterázy. Závěry. Nejperspektivnější kombinace antidot proti somanu, skládající se z oximu HI-6 a atropinu, by měla být doplněna o diazepam nejen z důvodu zabránění centrálně vyvolaných záchvatů a tonicko-klinických křečí, ale i z důvodu zvýšení schopnosti této antidotní terapie eliminovat akutní letální efekt somanu.

        Klíčová slova: soman, myš, diazepam, HI-6, obidoxim, pralidoxim, atropin, benaktyzin, biperiden, skopolamin.