Souhrn:
Transplantace srdce představuje jedinou dlouhodobě účinnou léčebnou metodu u srdečních vad a onemocnění
spojených s nezvládnutelným srdečním selháním. V dětském věku jsou nejčastějšími indikacemi k transplantaci
dilatační kardiomyopatie, inoperabilní vrozené srdeční vady a srdeční selhání po operaci srdce. V novorozeneckém
a kojeneckém věku se transplantace indikuje nejčastěji u syndromu hypoplastického levého srdce. K imunosupresi
se u novorozenců a kojenců obvykle neužívají kortikoidy nebo se po 6–12 měsících vysazují. Příčinami úmrtí po
transplantaci jsou selhání graftu, akutní rejekce a infekce. Dlouhodobé výsledky a kvalita života jsou závislé na
výskytu rejekce, infekce, potransplantační vaskulopatii graftu, lymfoproliferativní chorobě a na vedlejších účincích
imunosuprese. Nejzávažnější pozdní komplikací je však vaskulopatie graftu, která vyžaduje retransplantaci. Zdokonalením
transplantačního programu se zlepšilo přežívání i kvalita života dětí po transplantaci. Jednoroční přežívání
je dnes 80%a desetileté 50%. Ještě lepší jsou výsledky u novorozenců. Nedostatek dárců, ekonomická a organizační
náročnost i nedořešená legislativa brání širšímu využití transplantace srdce u dětí. Specifické problémy transplantace
u dětí vyžadují výzkum účinnější, bezpečnější a levnější farmakoterapie v prevenci a léčbě rejekce, infekce i ostatních
komplikací. Výzkum se musí zaměřit také na dlouhodobé výsledky transplantace, pokud jde o kvalitu života,
na výzkum mechanické podpory srdce a xenotransplantace.
Klíčová slova:
transplantace srdce, srdeční selhání, vrozená srdeční vada, kardiomyopatie, imunosuprese, komplikace,
dítě.
|