Akutní respirační distress syndrom (ARDS) představuje široký pojem, označující těžké respirační selhání různé etiologie, dosahující vysoké morbidity, mortality (50 - 70 %), a vyžadující značné ekonomické prostředky. Základní patogenezí ARDS, bez ohledu na jeho etiologii, je systémová zánětlivá odpověď vedoucí k zánětlivému postižení obou plic, způsobující difuzní alveolární a endoteliální poškození spojené se zvýšenou plicní kapilární permeabilitou a nadměrnou akumulací extravaskulární plicní vody. Syndrom je často spojen se sepsí a multiorgánovým selháváním. Klinický obraz zahrnuje progresivní hypoxémii, radiografické známky plicního edému, sníženou plicní poddajnost a plicní hypertenzi. Přes výrazné vědecké a technologické pokroky v oblasti intenzivní medicíny zatím neexistuje specifický lék pro ARDS a jeho léčba zůstává léčbou podpůrnou. Terapeutickým cílem je odstranění vyvolávající příčiny, zajištění dostatečné výměny plynů, udržení tkáňové oxygenace a prevence iatrogenního poškození plicního parenchymu volbou vhodného režimu umělé plicní ventilace. Bylo již vyvinuto mnoho nových specifických léčebných strategií, většina z nich však vyžaduje další vědecké zhodnocení. Článek zahrnuje definici syndromu, sumarizuje základní poznatky o jeho patogenezi a patofyziologii, a diskutuje současný koncept léčebných možností.

        Klíčová slova: akutní respirační distress syndrom, akutní plicní postižení, respirační selhání, systémová zánětlivá odpověď, umělá plicní ventilace.