Rezistence vůči cytostatikům je vážnou komplikací léčby nemocných s malignitami nejenom hematologického původu. Výsledkem působení cytostatika na nádorové buňky je jejich smrt procesem apoptózy. V případě rezistentních nádorových buněk je apoptóze zabráněno některým z řady možných způsobů. Rezistenci rozdělujeme podle typu cytostatika, proti kterému je namířena, a pokud se jedná o skupinu látek lišících se strukturně i mechanizmem účinku, mluvíme o mnohočetné rezistenci. Jednou z příčin rezistence buněk je snížená koncentrace cytostatik v místě molekulárního cíle. Na odčerpávání cytostatik z nitra buněk se podílí některé efluxní systémy jako Pgp, MRP a LRP. Další příčinou rezistence vůči cytostatikům může být jejich zvýšená enzymatická detoxikace např. glutathion-S-transferázovým systémem. Rezistence způsobená změnami v molekulárním cíli cytostatik zahrnuje zejména změny v molekule topoizomeráz. Příčinou rezistence vůči cytostatikům mohou být též změny v procesech apoptózy a regulace buněčného cyklu. V neposlední řadě mohou být v rezistentních nádorových buňkách zintenzivněny reparační mechanizmy kontrolující molekulární poškození DNA. V současné době existuje řada laboratorních metod k včasnému odhalení příčiny rezistence k cytostatiku v dané buněčné populaci a rostou též snahy o nalezení způsobu, jak daný typ rezistence překonat.

        Klíčová slova: mnohočetná rezistence, apoptóza, efluxní systémy, topoizomeráza, buněčný cyklus, reparace DNA, průtoková cytometrie.