Hemodiafiltrace (HDF) je metodou náhrady funkce ledvin. Jde o metodu očišťování krve, založenou na principu kombinace difuzního a konvektivního transportu látek polopropustnou membránou. Metoda užívá vysokopropustné (high-flux) membrány, většinou syntetické, s vysokým ultrafiltračním koeficientem. Podle principu přípravy sub- stitučního roztoku se HDF dělí na metody vakové (substituční roztok ve vacích), on-line HDF (kontinuální příprava substitučního roztoku v přístroji v průběhu procedury) a HDF založené na zpětné filtraci dialyzačního roztoku membránou hemodiafiltru. Podle délky a frekvence procedury existují HDF intermitentní, užívané zejména v léčbě chronického selhání ledvin, a kontinuální HDF, užívané v akutních situacích, kdy je selhání ledvin součástí multiorgánové dysfunkce. Podle místa aplikace substitučního roztoku lze rozlišovat prediluční HDF (náhradní roztok je podán do krve před hemodiafiltrem) a postdiluční HDF (náhradní roztok je podán do krve za hemodiafiltrem). HDF metody jsou vysoce efektivní v eliminaci nízkomolekulárních i středněmolekulárních látek. Jsou účinné a nemocnými dobře tolerované. Uplatňují se i v situacích, kdy je standardní hemodialýza provázena oběhovou nestabi- litou nebo je nedostatečně účinná. V práci jsou popsány principy a možnosti využití jednotlivých modifikací HDF metod.

        Klíčová slova: náhrada funkce ledvin, hemodiafiltrace, chronické ledvinové selhání, roztoky pro hemodiafiltraci, indikace hemodiafiltrace.