Vznik flebotrombózy (FT) a následné plicní embolie (PE) je nejčastěji vnímán v souvislosti s léčbou chirurgických nemocných. Nicméně je známo, že 50–70 % symptomatických trombembolických příhod vzniká u nechirurgických pacientů. Hospitalizace pro akutní interní chorobu je nezávislým faktorem vzniku trombembolizmu a je spojena s 8násobným zvýšením relativního rizika žilní trombózy. Proto adekvátní posouzení rizika trombembolické nemoci (TEN) u každého jedince a zavedení dostupné účinné tromboprofylaxe dává možnost zlepšení prognózy interně nemocného. Nejúčinnějším a nejsnazším způsobem farmakologické profylaxe je subkutánní aplikace některého z nízkomolekulárních heparinů. Pouze u menšiny nemocných vystačíme s mechanickými metodami prevence. Jak dlouho tromboprofylaxi u interně nemocných provádět, není dosud jasné a je nutno se řídit měnícím se stavem nemocného.

        Klíčová slova: interní choroby, trombembolická nemoc, prevence, nízkomolekulární hepariny.