DLOUHODOBÁ LÉČBA DESMOPRESINEM U DĚTÍ
S PRIMÁRNÍ NOČNÍ ENURÉZOU
Mezinárodní multicentrická studie
Šnajderová M.,
1
Lehotská V.,
2
Kočnarová N.,
1
Kernová T.,
3
Archmanová E.,
4
Anadolijska A. K.,
5
Peterkova V. A.,
6
Ulmeanu C.,
7
Lánská V.,
8
Janda P.
II. dětská klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha, 1 II. detská klinika FNsP UK, Bratislava, 2 Dětská nefrologická
ambulance, Praha, 3 Nefrologická ambulance, Centrum dětských odborných zdravotnických služeb, Brno, 4 Institu-
te of Paediat., Med. School, Sofia, 5 Centre of Endocrinol., Russian Acad. Sci., Moscow, 6 Central Clin. Paediat.
Hospital, Paediat. Clinic, Bucharest, 7 Oddělení statistiky IKEM, Praha, 8 Ferring-Léčiva, Praha |
|
Abstrakt:
Východisko. Desmopresin (analog antidiuretického hormonu) má významné místo v léčbě primární noční enurézy,
podle některých dlouhodobých studií působí převážně symptomaticky. Přínos léčby a trvání efektu ve vztahu
k předpokládanému spontánnímu úbytku enurézy u 15 % dětí/1 rok jsou otázkou diskuse.
Metody a výsledky. Otevřená prospektivní multicentrická studie trvala 42 měsíců. V 1. etapě 265 pacientů (164
chlapců, 101 dívek) ve věku 9,4 ± 2,8 (5 - 18) let dostávalo desmopresin (nosní kapky) s cílem dosáhnout 4týdenního
suchého intervalu. Enuréza ustala u 207/265 (78,1 %) dětí během 6 (medián) týdnů léčby efektivní dávkou 10,5 mg
(medián) nastavenou titrací. Ve 2. etapě 55/265 dětí (25 chlapců a 30 dívek) pokračovalo v léčbě 2 - 30 (medián
12) měsíců, 1 chlapec studii nedokončil. Efektivní dávku jsme podávali 3,5 měsíců (medián), a potom klesali podle
efektu o 3,5 mg (1 kapku) ŕ 1 měsíc (medián). V titrační fázi enuréza vymizela u 89,1 % (49/55) dětí. Po prvním
roce studie bylo 72,7 % respondérů (p < 0,001 proti předpokládanému úbytku), po dvou letech 70,9 % (p < 0,01)
a po třech letech 61,1 % dětí (p < 0,05). Studii ukončilo 61,1 % (33/54) dětí jako respondéři, 23 z nich bylo 17 - 38
měsíců po ukončení léčby. 29,6 % (16/54) pacientů byli relabující respondéři na dlouhodobé léčbě, 5,6 % (3/54)
pacientů ukončilo jako parciální respondéři a 3,7 % (2/54) dětí jako nonrespondéři. Nezávažné vedlejší účinky mělo
v titrační fázi 4,5 % dětí, při dlouhodobé léčbě 5,4 % dětí. Osmolalita ranní moči stoupla při léčbě bez ohledu na
konečný efekt (p < 0,01). Nenašli jsme významný vztah mezi věkem, pohlavím, rodinným výskytem enurézy, dobou
léčby a dosaženým efektem.
Závěry. Prokázali jsme rychlý nástup účinku desmopresinu a vysokou účinnost po celou dobu studie. Osmolalita
ranní moči nebyla u našich pacientů spolehlivým predikčním faktorem efektu. Dlouhodobou léčbu pokládáme za
významnou pro dozrání regulace a ústup obtíží. Při relapsu doporučujeme návrat k udržovací léčbě a postupné
vysazení za 6 - 12 měsíců. Léčbu desmopresinem pokládáme za bezpečnou, dobře tolerovanou a velmi prospěšnou.
Klíčová slova:
primární noční enuréza, desmopresin, dlouhodobá léčba, nežádoucí účinky, osmolalita moči.
|