Hemodynamicky je plicní hypertenze nově definována jako zvýšení středního tlaku v plicnici nad 25 mmHg v klidu nebo nad 30 mmHg při zátěži a současně zvýšení plicní cévní rezistence nad 3 WU (Woodovy jednotky). Podle poslední klasifikace WHO z roku 2003 je plicní hypertenze dělena na plicní arteriální hypertenzi, plicní žilní hypertenzi, hypoxickou plicní hypertenzi, chronickou tromboembolickou plicní hypertenzi a plicní hypertenzi z jiných příčin. Symptomy plicní hypertenze jsou nespecifické, proto také stanovení diagnózy je často pozdní. Nemocné se zvýšeným rizikem vzniku plicní hypertenze je nutno preventivně echokardiograficky vyšetřovat. Léčba plicní hypertenze je značně komplikovaná a ekonomicky mimořádně náročná. Proto je soustředěna do specializovaných center. O způsobu farmakoterapie plicní arteriální hypertenze rozhoduje test akutní plicní vazodilatace. Pouze nemocní s pozitivním testem (10 % pacientů) jsou indikováni k léčbě blokátory kalciových kanálů. V případě negativního testu je lékem volby ve stadiu NYHA III perorální bosentan, ve stádiu NYHA IV intravenózní epoprostenol. Všichni nemocní s plicní hypertenzí mají být chronicky antikoagulačně léčeni. U nemocných s chronickou tromboembolickou plicní hypertenzí je metodou volby chirurgické odstranění organizovaného trombotického materiálu s vrstvou stěny plicnice (endarterektomie plicnice) po předchozí nejméně tříměsíční antikoagulační léčbě. Centrum pro plicní hypertenzi v Kardiocentru Všeobecné fakultní nemocnice je jediným pracovištěm v ČR, které se kromě komplexní léčby plicní arteriální hypertenze věnuje rovněž chirurgické léčbě chronické tromboembolické plicní hypertenze.

        Klíčová slova: plicní hypertenze, plicní arteriální hypertenze, chronická tromboembolická plicní hypertenze, blokátory kalciových kanálů, bosentan, epoprostenol, antikoagulační léčba, endarterektomie plicnice.