Autologní transplantace krvetvorných buněk je standardní léčbou u vybraných hematologických malignit. Vyso- kodávkovaná chemoterapie, která transplantaci předchází, má nejen myeloablativní, ale také imunoablativní účinek. Toho je možno využít v léčbě autoimunitních chorob, které nereagují na konvenční imunosupresivní léčbu. Opakování ontogeneze imunitního systému po léčbě může navodit toleranci vůči cílovému antigenu. Uvedené předpoklady byly úspěšně ověřeny na zvířecím modelu roztroušené sklerózy (tzv. experimentální alergické encefa- lomyelitidě) u myší a potkanů. Spolu s těmito preklinickými studiemi se objevily zprávy o příznivém ovlivnění průběhu roztroušené sklerózy (RS) u pacientů léčených transplantací kostní dřeně pro souběžnou hematologickou malignitu. Na základě těchto poznatků byly provedeny první pilotní studie léčby RS metodou vysokodávkované imunoablace s následnou transplantací autologních kmenových buněk. Prokázalo se, že jde o metodu schůdnou, se slibným terapeutickým efektem, jednoznačné závěry však bude možno stanovit až po zhodnocení větších souborů.

        Klíčová slova: autologní transplantace krvetvorných buněk, hematologické malignity, vysokodávkovaná chemo-