V kaskádě dějů hormon-druhý posel-buněčné G proteiny (proteiny vázající guaninnukleotid) může nastat porucha i na posledním stupni: mutanty G proteinů mohou vést k zesílení (mj. adenomy hypofýzy a štítné žlázy) i k oslabení G-proteinového signálu (pseudohypoparatyreóza, „testitoxikóza"). Jinou novou skupinou nemocí jsou anexinopatie: Mezi anexiny patří i lipokortiny a poruchy jsou v oblasti hemokoagulace. „Reverzní endokrinologie" znamená postup v poznání, při kterém je dříve znám receptor (označovaný pak jako „sirotčí") nežli hormon: Takové receptory jsou známy pro řadu steroidních hormonů, retinoidů a eikosanoidů a zdá se, že se významně uplatňují v metabolizmu cholesterolu. Autoimunitní porucha při imunodependentním diabetu (IDDM) může mít z a příčinu jediný autoantigen, dekarboxylázu kyseliny glutamové (GAD). Léčba některými retinoidy při kožním lymfomu z T-buněk vede k hypotyreóze. Retrotranspozony jsou příkladem proměn lidského genomu s dosud neznámými klinickými manifes- tacemi. Hepatocytární růstový faktor se ukazuje jako naděje pro léčbu cirhózy. Hledání perorálních účinných náhražek inzulinu nyní spočívá v testování některých metabolitů z plísní. Protilátky proti TNP (tumor necrosis factor) se začínají zkoušet jako „anticytokinová terapie" u revmatoidní artritis. V přehledu je dále uvedena řada nových návrhů léčebných postupů - včetně intranazální aplikace estradiolu.

        Klíčová slova: endokrinologie, G-proteinové nemoci, reverzní endokrinologie, terapie.