Hyperglykémie je důležitý faktor pro vznik a vývoj komplikací diabetu. Zatím jedinou léčebnou metodou, která dokáže u diabetu I. typu navodit dlouhodobou normoglykémii, je transplantace pankreatu. V současné době je považována za standardní způsob léčby v kombinaci s transplantací ledviny u vybraných pacientů s konečným stadiem diabetické nefropatie. Mezi prokázané výhody transplantace pankreatu patří ukončení inzulinové léčby, perfektní kontrola glycidového metabolizmu, zlepšená kvalita života a lepší přežívání u pacientů s těžkou formou autonomní neuropatie. Předpokládanými, ale dosud plně neprokázanými výhodami jsou stabilizace nebo zpomalení dalšího vývoje mikroangiopatických komplikací. Nevýhodami jsou riziko chirurgického výkonu, možnost rejekce a trvalá nutnost užívat imunosupresivní léčbu. Indikace izolované transplantace pankreatu u neuremických příjemců je zatím kontroverzní. Problémy potenciálního příjemce spojené s dalším průběhem diabetu musí mít reálnou naději, že budou transplantací odstraněny a jejich tíže musí převyšovat možná rizika operace a imunosuprese. V Institutu klinické a experimentální medicíny se nyní provádí zhruba 25 kombinovaných transplantací ročně a výsledky jsou obdobné jako na předních světových pracovištích. Izolovanou transplantaci pankreatu podstoupilo zatím 8 neure- mických příjemců, z nichž u 7 trvá zatím plná funkce štěpu pankreatu po dobu 1–33 měsíců. Hlavní indikací izolované transplantace pankreatu je „brittle” diabetes se syndromem porušeného vnímání hypoglykémie a labilní diabetes provázený těžkou formou autonomní neuropatie a s rychlou progresí mikroangiopatie navzdory správně prováděné intenzifikované inzulinové léčbě.

        Klíčová slova: diabetes mellitus, transplantace pankreatu, diabetická nefropatie, mikroangiopatie.