Léčba mnohočetného myelomu prochází v posledních letech poměrně prudkým rozvojem. Zavedení autologní transplantace v 90. letech minulého století zásadně prodloužilo dobu přežití pacientů. Nové typy léků ovlivňující metabolizmus samotných myelomových buněk, ale i jejich vazby s okolními tkáněmi, jsou velkým příslibem ke zlepšení současných léčebných výsledků. I přes optimistický pohled do budoucna je mnohočetný myelom doposud nemocí nevyléčitelnou a její mnohočetná manifestace na skeletu ohrožuje pacienta vznikem patologických zlomenin s citelným poklesem kvality života. V části zaměřené na diagnostiku bylo naším cílem objasnit výtěžnost jednotlivých metod ke stanovení správné diagnózy. Z pestré symptomatologie onemocnění jasně vyplývá nutnost komplexního náhledu na pacienta posouzením jeho objektivního stavu, rizik následných intervenčních výkonů a s nimi souvisejících případných komplikací. Při vlastní operační léčbě je důležitá volba vhodného typu zákroku a implantátu ve vztahu k prognóze přežití s cílem zlepšit kvalitu života nemocného.

        Klíčová slova: mnohočetný myelom, Mirelsovo skóre, osteolytické ložisko, stabilizace skeletu.