Východisko. Dosavadní, nepříliš početné studie přinesly jen sporé, nezřídka i rozporuplné poznatky o významu cytoadhezivních molekul (CAM) typu „vascular cell adhesion molecule-1” (VCAM-1) a „intercellular cell adhesion molecule-1” (ICAM-1) u mnohočetného myelomu (MM). Náplní studie bylo hodnocení vztahu hladin solubilních forem sVCAM-1 a sICAM-1 v séru periferní krve (SPK) a v séru aspirátu kostní dřeně (SAKD) k hladinám vybraných působků cytokinové sítě (IL-2, sIL-2R, IL-6, sIL-6R a TNF-a) v různých fázích průběhu MM a posouzení, zdali v obou typech tkáňových tekutin neexistují vlastní, vzájemně odlišné vztahy. Metody a výsledky. Byly analyzovány dva soubory nemocných s MM, a to 64členný, vyšetřený v různých fázích průběhu MM, a 39členný, vyšetřený při stanovení diagnózy nemoci (věkový medián 63 a 64 let, poměr mužů a žen 1,6 a 1,3:1,0). Hladiny CAM, cytokinů a jejich solubilních receptorů byly vyšetřeny metodou ELISA. Zvýšené hodnoty sVCAM-1 v SPK mělo v jednotlivých souborech 87,5 a 87 % nemocných, mediány sVCAM-1 převyšovaly v obou souborech horní hranici normy (714 ng/ml) bezmála dvakrát (1180 a 1295 ng/ml). Hodnoty v séru aspirátu kostní dřeně byly vždy poněkud vyšší (1347 a 1546 ng/ml) nežli v SPK. Zvýšené hodnoty sICAM-I v SPK mělo 35 a 33 % nemocných, mediány sICAM-I v SPK a v SAKD nepřevyšovaly v obou souborech horní hranici normy (691 ng/ml) a podstatně se vzájemně nelišily (519 vs 476 a 518 vs 500 ng/ml). Statistická analýza (Pearsonův korelační koeficient, p<0,05) prokázala v obou vyšetřených souborech statisticky významný vztah hladin sVCAM-1 v SPK a v SAKD (p-0,0001 a p-0,0012) a hladin s ICAM-1 (p-0,0002 a p-0,0011) v obou typech tkáňových tekutin. V 64členném souboru byl prokázán statisticky významný vztah hladin sVCAM-1 v SPK k hladinám sIL-2R (0,0001), sIL-6R (0,0001), TNF-a (0,0003) a sICAM-1 (0,042), při hodnocení hladin v SAKD byl zaznamenán vztah k IL-2 (0,034), sIL-6R (0,044) a sICAM-1 (0,007). V souboru 39 nemocných vyšetřených při diagnóze MM byl zjištěn vztah sVCAM-1 v SPK k hladinám sIL-6R (0,0002) a TNF-a (0,0001), při hodnocení hladin v SAKD pouze k sIL-2R (0,009). Hodnocení sICAM-1 nalezlo vztah pouze k hladinám sVCAM-1 v SPK (0,042) i SAKD (0,007), a to pouze v celkovém 64členném souboru nemocných. Závěry. Z pozorovaných změn hladin solubilních CAM v séru periferní krve a séru aspirátu kostní dřeně, ale i z nalezených vztahů k hladinám různých působků cytokinové sítě vyplynulo, že CAM, a to zejména sVCAM-1, se určitým způsobem uplatňují spolu s působky cytokinové sítě na složité patogenezi MM. Vlastní bezprostřední role sérových, solubilních forem sVCAM-1 a sICAM-1 však není i nadále u myelomu dostatečně objasněna. Ukázalo se, že vyšetřování hladin solubilních cytoadhezivních molekul sVCAM-1 a sICAM-1 i vybraných působků cytokinové sítě (IL-2, sIL-2R, IL-6, sIL-6R a TNF-a) v séru aspirátu kostní dřeně nemá praktickou přednost před vyšetřením hladin v séru periferní krve.

        Klíčová slova: mnohočetný myelom, solubilní cytoadhezivní molekuly, sVCAM-1, sICAM-1, cytokiny séra.